ROZHLASOVÁ PRÁCE




Válka světů: Velká rozhlasová mystifikace

Informace a části textu jsem čerpala především z výborné stránky o rozhlasu http://mluveny.panacek.com/, dále ze stránek Českého rozhlasu www.rozhlas.cz
Dole na stránce najdete odkazy na originální hru, kterou si můžete přehrát na Českém rozhlasu Leonardo. Zároveň se můžete podívat na jeden populární popkulturní odkaz :-)


Předposlední říjnový den roku 1938 se nesporně zapsal do historie rozhlasového vysílání a moderních médií vůbec; právě tehdy, před šestašedesáti lety, uvedl Orson Welles - s neočekávanými důsledky - svou rozhlasovou hru na motivy klasického SF příběhu H.G.Wellse “Válka světů“. “Dámy a pánové, mám pro vás důležité oznámení. Ať se to zdá jakkoliv neuvěřitelné, vědecké důkazy i naše vlastní pozorování nevyhnutelně vedou k doměnce, že ony podivné bytosti, které dnešního večera přistály v zemědělské oblasti Nového Jersey, jsou předvojem invazní armády z planety Mars!”

První část hry byla tvořena "živými" reportérskými vstupy z míst, kde přistály mimozemské talíře, rozhovory s odborníky, posléze vojenskými veliteli, průběh bojů, přenosy z radiové komunikace mezi armádními jednotkami, druhá(kratší) je v podstatě klasickou dramatizací textu. Hovoří v ní jakýsi hlavní hrdina, který přežil boje, prochází zničenou zemí, komentuje, co vidí, setkává se s napůl šíleným mužem, který chce ovládnout zemi pomocí marťanské technologie a konečně v New Yorku zjišťuje, že Marťané podlehli pozemským virům a invaze ztroskotala. Celá hra trvá zhruba 55 minut.

Rozhlasová relace na stanici CBS vyvolala paniku napříč USA. Její autor, tehdy teprve třiadvacetiletý herec a dramatik Orson Welles, zvolil totiž pro svou adaptaci klasického Wellsova příběhu z roku 1898 velmi sugestivní formu vyprávění prostřednictvím “živých” zpravodajských vstupů. Lidé, kteří na CBS většinou přeladili až v průběhu představení a přišli o úvod, neměli vůbec tušení, že se jedná pouze o rozhlasovou hru. Statisíce lidí tak skutečně uvěřily tomu, že v americkém městečku Grovers Mill přistál předvoj marťanské invazní armády a že gigantické marťanské bitevní stroje nyní táhnou na New York.

Kdyby si posluchači bývali pozorněji přečetli program nedělního rozhlasového vysílání, mohli si ušetřit pořádnou porci hrůzy. Svým dílem přispělo ke všeobecné panice i to, že Wellsova kniha byla v té době mezi širokou populací téměř neznámá, neboť Američané jak známo láskou ke čtení nikdy příliš neoplývali.

Den poté: šestasedmdesátiletý Earl Dock z Grovers Mill předvádí reportérům, že on i jeho flinta na zajíce jsou plně připraveni čelit marťanské invazi.

Autor scénáře, Howard Koch, převedl Wellsovu knihu do podoby rozhlasové hry během týdne za honorář 75 dolarů. V zájmu realismu zasadil příběh do tehdejší současnosti; místo děje vybral tak, že naslepo zabodl tužku do svého autoatlasu. Stěží mohl tušit, co bude následovat.

Po celých Státech lidé propadali panice a dávali se na bezhlavý útěk. Lidé na newyorských předměstích si balili obličeje do mokrých ručníků, aby se ochránili před marťanským bojovým plynem, valícím se z jerseyských mokřadů. Na Manhattanu vyděšení posluchači alarmovali nic netušící spoluobčany. Univerzita v Princettonu dokonce na místo, kde měli Marťané přistát, vypravila výzkumnou družinu. Spousty automobilistů v hrůze oblehly benzinové pumpy, aby mohly ujet co nejdále od místa zkázy. Skupina ozbrojených mužů střílela na vodárenskou věž, která měla tvar stříbrného válce.

Welles zatím stál ve studiu, energicky řídil celé představení a snažil se ignorovat hluk, vydávaný policisty, dobývajícími se do budovy CBS. Taylor Davidson, jeden z činitelů CBS, přesvědčoval Wellese, aby přerušil představení a uklidnil vyděšené posluchače. “Jsou vyděšení?” opáčil Welles. “Fajn! Mají být vyděšení!”

Když bylo po všem, Welles a jeho štáb se potají vyplížili zadním vchodem, aby se vyhnuli záplavě reportérů a policistů, kteří si s nimi toužili promluvit. Den nato však Welles nasadil svůj nejlepší bezelstný výraz a vyšel na veřejnost s omluvou. “Jsme hluboce šokováni a hluboce toho litujeme,” řekl tehdy. Dušoval se, že vůbec neměl ponětí, jakou paniku rozpoutali.

Wellsova kniha se od té doby dočkala nespočtu dalších (často bohatě ilustrovaných) vydání. Rozhlasovou hrou byl inspirován slavný film z 50. let. Na něj později navázal i neméně zajímavý televizní seriál, který pracuje s premisou, že invaze Marťanů opravdu proběhla - dokonce dvakrát - a že film i rozhlasová hra posloužily jako krytí skutečných událostí. Popisovanými událostmi se inspirovaly i desítky dalších filmů i knih; Válka světů se stala pravzorem klasického příběhu mimozemské invaze. Obyvatelé Grovers Mill, zprvu navztekaní a popuzení, se nakonec naučili docenit slávu, kterou jim Welles svou hrou přinesl - a v roce 1988, u příležitosti 50. výročí vysílání, mu dokonce odhalili památník.

Ani H.G.Wells, ani jeho skoro-jmenovec Orson Welles nemohli ve své době tušit, že jejich dílo už navždycky vstoupí do povědomí celého světa. V tomto ohledu byla invaze marťanských vojsk úspěšná. Kdo

Rozhlasové hře podle prvotních výzkumů uvěřilo asi 1,7 milionů z celkového počtu šesti milionů posluchačů. Orson Welles, režisér této hry, se tak postaral o jednu z největších manipulací v historii, a to přesto, že na začátku hry bylo jasně řečeno, že se nejedná o skutečnost. Vysílání pak zdánlivě normálně pokračovalo, hudbu přerušovaly zpravodajské vstupy nebo rozhovory s odborníky (skeptického astronoma si zahrál sám Welles), a takovou boudu od seriózní stanice CBS posluchači asi nečekali. Příklad Války světů sloužil dlouhá léta jako demonstrace toho, jak jsou média vlivná.

Jak se šířila panika?

Je rozšířeným omylem, že zpanikařili pouze lidé, co neslyšeli Wellesovu dramatizaci od začátku. Bezpochyby, posluchači, kteří naladili pořad v průběhu, panikařili nejvíce, ale 20% posluchačů, kteří slyšeli i upozornění hlasatele, že jde o fikci, zpanikařilo také.
Zpanikařili i lidé, kteří dramatizaci vůbec neslyšeli - těm obvykle zavolal vyděšený známý, obvykle aby se poradil, uklidnil, či sdílel tu hroznou novinu. Je sice jasně vidět, že čím více záchytných bodů pro posouzení dramatizace jako fikce členové publika měli, tím spíše nepanikařili. Nicméně ani kompletní informace je paniky neuchránila. Mimochodem je zajímavé, že se ukázalo, že čím více osob poslouchalo daný přijímač, tím spíše v dramatizaci rozpoznali fikci a nezpanikařili. Jinými slovy, osoba, která poslouchala “Válku světů” sama v místnosti, podlehla panice spíše než šestičlenná rodina, která tuto dramatizaci poslouchala společně v obýváku. Co tedy způsobilo onu známou paniku, kdy si dokonce někteří lidé kupovali lístky na vlak, aby opustili nebezpečnou oblast? DeFleur masový efekt Wellesovy dramatizace vysvětluje dvěma základními faktory: 1) obrovská důvěra v rozhlas jako společenskou instituci a 2) velmi napjatá doba roku 1938, zobrazený konflikt byl zcela konzistentní s tím čeho se lidé báli.
Výzkumníci rozdělili posluchače do tří skupin podle reakcí. Skupina lidí s kritickým myšlením hledala a našla v inscenaci důkazy, že jde o fikci. Případně se podívali do programu.

Panikařilo se i v Chile

Válka světů byla vysílána roku 1944 v Chile s podobným ohlasem. Tenkrát byla ve městě Santiago dokonce zmobilizována armáda. Ještě o pár let později, v roce 1949, vypukla při rozhlasovém vysílání v ekvádorském městě Quito panika, která vyvrcholila podpálením rozhlasové stanice a redakce místních novin, při němž zahynulo dvacet lidí.

Japonci napadli Pearl Harbor? Jasně... Stejně jako Marťani Grovers Mill, aneb už se napálit nenecháme!

Zajímavé je, že po odvysílání Války světů se Američané stali vůči rozhlasovým stanicím nedůvěřivými natolik, že měli 7.12. 1941 problém uvěřit, že Japonsko skutečně napadlo základnu Peral Harbor.

V Československu o osm let dříve

Válka světu nebyla zdaleka první rozhlasovou mystifikací. První známým "podvodem" byla francouzská rozhlasová hra z roku 1924 o námořním neštěstí. Osm let před Válkou světů vysílal katastrofickou rozhlasovou hru i Československý rozhlas. Pod názvem Požár v opeře ji připravil spisovatel Jan Grmela. Senzační hra posluchače rovněž velmi vzrušila. Jsou dochována svědectví, že Pražané z pražských vyvýšenin hledali místo, odkud stoupá dým právě hořící opery.

Rozhlas s titulky

Rozhlasové hře Válka světů patří jedno prvenství. Válku světů odvysílal 30.října 2008 Český rozhlas Leonardo. Stalo se tak u příležitosti sedmdesáti let její americké premiéry. Leonardo hru vysílal v původní anglické verzi - a v historii Českého roz-hlasu poprvé i s českými titulky, které běžely na webu stanice.


Ohlas Války světů pronikl i na území Československa, kde si autor článku si ve věstníku Radiojournalu povzdechl, že se stalo totéž, co už náš rozhlas zažil před několika lety. Upřímně řečeno šlo o trochu chlubivé tvrzení. "Naše" panika se zdaleka nemohla rovnat apokalypse, která se rozpoutala v USA. Pokud můžu srovnat vlastní dojem z obou představení Požár v Opeře a Válka světů, tak musím říci, že jsem chvíli skutečně nechápala, jak mohl někdo uvěřit, že Opera skutečně hoří. Pateticky deklamované texty "Óooo, plameny mne dohánějí. Již jsou těsně za mnou." mne nepřesvědčily. Navíc kvalita zvukové nahrávky skutečně neodpovídala tehdejším možnostem živého vysílání v terénu, což museli posluchači tušit. (Připouštím ovšem, že když jsem slyšela originální nahrávky z květnového povstání, byl projev hlasatelů volajících o pomoc podobně - na dnešní poměry - strojený a zároveň artikulačně precizní ("Voláme všechny věrné Čechy před budovu rozhlasu"), přestože hlasatelům šlo skutečně o život a v pozadí se ozývala reálná střelba. Takže možná prostě šlo o způsob, kterým na rozhlasových vlnách běžně hovořili všichni a posluchači na něj byli zvyklí.)
Wellsova válka světů je však skutečně přesvědčivá i dnes. Autor využil takových prostředků, jako je věrohodně zmatený svědek pádu meteoritu, který stále nechce mluvit k věci a zpravodaj ho musí usměrňovat. Ve chvíli, kdy expoloduje granát, respondenti kašlou a nemůžou mluvit. Vypadává zvuk. Zpravodaje místy není slyšet přes hluk a křik "ostatních přihlížejících." Když se hlásí, ujišťuje se, že je v éteru (Dámy a pánové... Jedem? Dobře! Dámy a pánové, pokračujeme v našem zpravodajství.) A když se k němu blíží plameny, věřte mi, že narozdíl od Požáru v opeře máte skutečně husí kůži. (Vyšlehly plameny... Panebože... Všechno hoří... Dopadly asi osmnáct metrů ode mne... Ticho. Hlasatel ve studiu: Vážení posluchači, omlouváme se, patrně máme nějaké technické problémy s přenosovým zařízením v Grovers Mill.)

Byli posluchači Války světů hysteričí hlupáci? Upřímně řečeno, kolik z nás se 11. září 2001 podívalo do programu, jestli se nedívá na věrohodně zpodobněnou fikci? Nejspíš nikdo. Věřili jsme programu ČT2. Kolik z nás si pustilo rozhlas, přeplo na další program, nebo se podívalo na internet? Asi každý. Nicméně nikoliv proto, abychom si ověřili, zda se útoky skutečně udály, ale spíše proto, abychom získali jiné podrobnosti. Jistě, kdyby na internetu či v rozhlase nebyla o útocích zmínka, asi bychom zacítili podraz. Ale co kdybychom žádné další zdroje informací neměli? Co kdyby jediný způsob, jak se dozvědět, co se děje byl rozhlas? Žádný internet, žádné mobily, jen pár telefonů u stejně neinformovaných přátel a rodiny...


Odkazy

Obě rozhlasové hry si můžete poslechnout v rámci komponovaného pořadu zabývajícího se rozhlasovými mystifikacemi na adrese http://www.rozhlas.cz/leonardo/technologie/_zprava/509582 . A to v případě Války světů již se zmiňovanými titulky.

Pokud se chcete s Válkou světů seznámit méně vážně, doporučuji podívat se, jak ji prožívala rodinka ze seriálu Simpsonovi :-)

Hlasatel:Zdá se, že zlověstné talíře k nám poslal náš nejbližší soused!
Homer:Flanders?!

Povšimněte si prosím také brilantní spolupráce Wellse a zvukaře:-) (Marťani drtí těla lidských bytostí! Cválají v dešti na koních! Hrají na xylofon při hře v kuželky u letiště!)